O mně

Jsem šťastný, že mi pořád přicházejí nové písně. Už teď se těším, až je zase uvidím vyrůstat.

o mně
front-lukas_hrabal_zpevak

Píšu už odmalička. Je to pro mě stejně přirozené jako mluvit.

Od dětských rýmovaček jsem postupně přešel k básním a písňovým textům, protože mými dalšími vášněmi jsou hra na klavír a zpěv. Nikdy jsem neměl ambice psát dlouhé romány, mojí potřebě tvořit a vyjadřovat se perfektně vyhovují krátké celky.

Když se na Konzervatoři Jaroslava Ježka ve školním roce 1998/1999 otevřel obor tvorba textu a scénáře v rámci nově založené vyšší odborné školy, nastoupil jsem hned do prvního ročníku a tři roky se učil praktické aspekty „řemesla“, které jsem do té doby neznal. Mezi mé profesory patřili textaři Eduard Krečmar, Jiří Šlupka Svěrák nebo Ladislav Kantor, z básníků pak Pavel Šrut a Ivan Wernisch. Tehdy také začalo období, kdy se písně s mými texty dostaly ze šuplíku na světlo veřejné – často i prostřednictvím známých jmen, jako jsou Hana Zagorová, Petr Rezek, Helena Vondráčková nebo Marta Kubišová. Vždy jsem byl pod nimi podepsán „jen“ jako textař, protože múzy mi malovaly obrazy ze slov, nikoliv z tónů. Do toho jsem pokračoval v psaní poezie, kterou jsem čas od času předal posluchačům formou autorského čtení, také jsem napsal pár rozhlasových minutových her či upravil několik děl jiných autorů pro rozhlasové čtení. V roce 2021 mi múzy začaly přinášet také hudbu, začal jsem tedy psát rovnou celé písně. Prvním hmatatelným výsledkem této nové tvorby byla moje první autorská deska Trochu blíž, kde své písně také zpívám, v několika případech jako duety se zpěvačkami. Album vyšlo v září 2023.

od textu k hudbě
Za malý zázrak považuji, že ke mně, který vždy vládl slovy, začaly přicházet písně i s hudbou.

Ještě větším úžasem mě ale naplnilo, když jsem mohl v průběhu nahrávání desky pozorovat, jak jednotlivé skladby, jež mým prostřednictvím přišly na svět, rostly, dospívaly a jak se z nich postupně staly bytosti, jejichž krásu jsem si na začátku vůbec nedokázal představit. Za oboje jsem moc vděčný.

videoklip
Samira

Proč jsem si pro první videoklip vybral právě tuto píseň? Jsou prostě chvíle, kdy víte, že má něco být zrovna takhle...

Mé velké díky patří všem, kteří se na klipu podíleli, v čele s režisérem a střihačem Jakubem Řikovským, který na něm strávil opravdu hodně času od spolupráce na scénáři přes režii až po střih a postprodukci. Moje speciální díky bych ale rád věnoval především hvězdě tohoto minifilmu, Jindřišce Hyškové.

To, že jsem vybral Samiru jako první píseň pro videoklip, má na svědomí právě ona. Když jsem začal veřejně komunikovat přípravu alba znali jsme se jen „od vidění“. Pak jsem se dozvěděl, jak moc ji moje písně inspirují k tanci a k tomu, aby s ním vyšla na veřejnost. Před tím o tanci před lidmi jenom snila. Přestože jsem o klipu k Samiře neuvažoval (měl jsem dojem, že by se musel točit někde v severní Africe), když jsem uviděl Jindřiščin tanec, rozhodl jsem se natočit klip právě na něj. Jindřišku ten nápad nadchl, ale oba jsme si mysleli, že hovoříme o vzdálené budoucnosti.

Nicméně události se pak daly do pohybu poměrně rychle a od toho rozhovoru do natočení videoklipu proběhly jen necelé čtyři měsíce. Jindřiška si mezitím musela projít hodně náročnou životní zkouškou. Když jsem navrhl natáčení odložit, odpověděla mi, že nic odkládat nechce, protože jenom tanec ji z toho může dostat. A tak jsme během jednoho náročného, ale krásného červnového víkendu klip natočili s partou lidí, pro něž to nebyla jenom práce a kteří se pro náš záměr nadchli spolu s námi.

Takže žádný marketingový průzkum, focus groups, analýzy, rozhovory s odborníky. Prostě jsem cítil, že klip k Samiře musí vzniknout první a že bude založen na Jindřiščině tanci. A proto byla Samira i první skladbou na digitálních platformách. 

Takže, Jindřiško, teď už tančíš před lidmi a já Ti k tomu ze srdce gratuluju a děkuju, že sis pro tenhle krok vybrala právě Samiru.

co dělám
Momentálně připravuju s aranžérem Ivanem Paisrtem nové písně, které budu postupně vydávat jako singly. S kapelou společně zkoušíme a pilujeme koncertní program, s nímž vyrazíme za posluchači. ​

Aranžér a zároveň kapelník a klávesák naší kapely Ivan Paisrt dokončuje aranže mých dvou nových písní, již brzy vás s nimi seznámím. Mám z nich radost, skladby znějí parádně, a až je nahrajeme ve studiu, poskočí zase o nějaký ten stupínek výš. Kromě kapely budeme nahrávat i s komorním smyčcovým orchestrem.

Lukáš Hrabal, Klára Brabníková: zpěv
Ivan Paisrt: klávesové nástroje
Petr Brož: akustická kytara
Petr Smetana: saxofon, klarinet
Radek Vaněk: basová kytara
Scott Ibex: bicí
(Karolína Galbavá: violoncello)
(Irena Sojková: viola)

Všechny mé dosud vydané písně, u nichž jsem autorem hudby, textů a zároveň interpretem, najdete na autorském albu Trochu blíž.

V současné době dokončuji přípravu své první básnické sbírky Mozaika ze střepů k vydání. Více o sbírce najdete v novinkách.